Hradečtí fotbalisté byli jediných 120 minut od historického postupu do další fáze Konferenční ligy. Proti favorizovanému Panathinaikosu předvedli doma mimořádně odvážný výkon, přesto nakonec po dramatu v prodloužení evropskou cestu ukončili. Výraznou postavou Votroků byl znovu brankář Adam Zadražil, který několikrát svůj tým podržel a v samotném závěru se dokonce vydal pomoci spoluhráčům do pokutového území soupeře.

Po utkání neskrýval zklamání, zároveň ale zdůraznil, že Hradec může být na svou evropskou pouť právem hrdý.

„Měli jsme rozhodnout už v základní době“

Adame, evropská cesta skončila velmi krutým způsobem. Jak se na zápas díváš s odstupem?

Pořád to samozřejmě bolí. Myslím si, že jsme byli lepším týmem a znovu jsme ukázali, jak silní dokážeme být doma. Panathinaikos měl velkou kvalitu, ale nám pomáhala fantastická atmosféra na stadionu. Náš výkon byl podle mě velmi dobrý, jen nám chybělo lepší řešení v poslední fázi.

Kdybychom dokázali proměnit některou z našich šancí, mohli jsme zápas rozhodnout mnohem dřív. Potřebovali jsme jeden nebo dva góly, abychom se uklidnili a dostali soupeře pod ještě větší tlak. Bohužel se nám to nepodařilo a utkání dospělo až do prodloužení.

„Chtěli jsme být vzadu pevní“

V prvním poločase jste udrželi čisté konto. Bylo vaším plánem především nepustit Panathinaikos do nebezpečných situací?

Věděli jsme, že mají nahoře velmi kvalitní hráče. Už v prvním zápase jsme poznali, jak nebezpeční dokážou být. Proto jsme chtěli být hlavně vzadu pevní.

Oproti utkání v Athénách hráli trochu jinak a snažili se využívat rychlé protiútoky. Hodně důležitá proto byla naše zbytková obrana, abychom jejich brejky zastavovali co nejdříve a nedávali jim prostor.

Panathinaikos se prosadil až po sedmdesáti minutách. Jak těžké bylo po inkasovaném gólu zachovat klid a zároveň vědět, že musíte více riskovat?

Mrzí mě, že jsme dostali gól ze standardní situace. Myslím si, že právě těmto situacím jsme schopní zabránit. Mně navíc balón proletěl opravdu těsně kolem ruky.

Zároveň jsme ale věděli, že jsme v zápase silní a pořád máme šanci ho otočit. Nechtěli jsme všechno okamžitě otevřít a dát soupeři možnost odskočit o další gól. Postupně jsme ale přidávali, vytvářeli si šance a dostávali Panathinaikos pod tlak.

Nakonec jsme se dočkali vyrovnání, jenže ten gól podle mě měl přijít mnohem dřív. Měli jsme udeřit jako první.

„Když Darida vyrovnal, věřil jsem v postup“

V nastavení přišla obrovská chvíle, kdy Vláďa Darida vyrovnal. Co se v tobě v tu chvíli odehrávalo?

Já jsem nějak věřil, že se přesně něco takového ještě může stát. Když to tam Vláďa uklidil, byla to neskutečná euforie. Celý stadion explodoval a člověk měl pocit, že právě přišel ten rozhodující moment.

Věřil jsem, že nás ten gól nakopne k postupu. A chvílemi to tak opravdu vypadalo. Jen jsme nedokázali některé situace dotáhnout do gólu. Jeden jsme dokonce vstřelili, ale nebyl uznaný.

A pak přišla ta smolná penalta.

Mrzí mě také moje poslední šance. V samotném závěru jsem měl možnost hlavičkovat. Kdybych to tam dokázal dostat, mohla z toho být nádherná pohádka. Bohužel se to nepodařilo.

„Penalty jsme měli nastudované“

S blížícím se koncem prodloužení už jsi musel myslet i na možnost penaltového rozstřelu. Připravoval ses na něj?

Samozřejmě. Během prodloužení jsem si všiml, že oba týmy hrály trochu opatrněji a nikdo nechtěl udělat zásadní chybu. V hlavě jsem proto už měl variantu, že může dojít na penalty.

Měli jsme je nastudované a byli jsme připraveni i na možnost penaltového rozstřelu.

Škoda, že se mi nepodařilo chytit Dessersovu penaltu už během zápasu. Pak už zbývalo opravdu málo času. Věřím, že kdybychom ho měli ještě o pár minut víc, byli bychom schopní znovu vyrovnat.

Před samotnou penaltou jste se s trenérem Lindrem bavili o možných střelcích. Jak to v takové chvíli probíhá?

Kolem míče se tehdy pohybovali snad čtyři možní exekutoři. V hlavě jsem proto měl několik variant. Nebylo úplně jasné, kdo nakonec půjde kopat, protože si balón mezi sebou střídali.

S trenérem jsme proto řešili, jak jednotliví hráči penalty obvykle kopou a kam mohou zakončit. Tentokrát ale Dessers zvolil jiné řešení.

„Jsem na nás opravdu hrdý“

Jak těžké je přijmout takový konec, když jste byli v prodloužení lepším týmem?

Strašně mě to mrzí. Celý tým si za tím postupem šel a myslím, že jsme udělali maximum.

Za stopu, kterou jsme v Evropě zanechali, jsem na nás opravdu hrdý.

Po všech těch zápasech proti těžkým soupeřům jsme si podle mě zasloužili pokračovat. Doma jsme byli proti Panathinaikosu jednoznačně lepší, ale bohužel jsme sebe i fanoušky připravili o možnost zahrát si další evropské zápasy proti atraktivním soupeřům.

Takové zápasy by nás jako tým mohly posunout zase o kus dál. Teď už je ale evropská cesta minulostí a musíme se soustředit na ligu a MOL Cup. O evropské poháry musíme znovu zabojovat.

„Na tohle budu vzpomínat celý život“

Až se jednou za letošní evropskou cestou ohlédneš, co ti z ní zůstane v hlavě nejvíc?

Především naše celková prezentace. Hráli jsme proti velkým klubům a ukázali jsme, že se s nimi dokážeme měřit.

V Istanbulu jsme prohráli o jediný gól na stadionu, kde je opravdu těžké bodovat, a přesto jsme tam měli svoje šance. Potom jsme se dostali do těžké situace na Panathinaikosu, kde jsme prohrávali o dvě branky, ale dokázali jsme se vrátit do zápasu.

Ukázali jsme charakter, srdce a sílu celého týmu. Na to jsem neskutečně pyšný.

Samozřejmě mě mrzí, že na celé evropské cestě zůstane kaňka v podobě toho, že jsme nedokázali postoupit dál. Ale když se podívám na to, co jsme společně dokázali, myslím, že na to můžeme být hrdí.