Adam Zadražil v širší nominaci na MS 2026 nechybí proto, že by výkonnostně nestačil – jeho čísla v Chance lize patří k absolutní špičce soutěže, ale protože reprezentační výběr stále stojí na zavedených jménech s mezinárodní zkušeností a dlouhodobou důvěrou. A právě tady vzniká největší otázka: jak je možné, že jeden z nejlepších gólmanů ligy není ani v širší nominaci, zatímco jiní ano?

Pohled na širší nominaci české reprezentace na mistrovství světa 2026 ukazuje poměrně jasnou věc: brankářská hierarchie je uzavřená a dlouhodobě nastavená. Kovář, Staněk, Jedlička, Kinský nebo Horníček – jména, která už prošla reprezentačním systémem nebo mají silnou pozici v zahraničí. Jenže právě tady vzniká zásadní kontrast, který z pohledu veřejnosti působí až nepochopitelně. Zadražil v Hradci Králové totiž nepůsobí jako „solidní ligový brankář“, ale jako gólman, který dlouhodobě posouvá tým nad jeho reálné možnosti. Přesto v nominaci není, zatímco jiní hráči s menším dopadem v lize nebo s nižší minutáží v ní figurují.

Zadražilova čísla přitom nejsou jen dobrá – jsou elitní. 11 čistých kont, 98 zákroků (nejvíce v lize), úspěšnost kolem 74–75 % a zhruba +13 gólů oproti očekávání (xGOT) jasně ukazují, že jde o brankáře, který reálně rozhoduje zápasy a drží Hradec výrazně nad očekáváním modelů. V běžném kontextu ligy by taková data téměř automaticky znamenala minimálně širší reprezentační okruh. Jenže realita je jiná – a právě to vytváří dojem, že výkonnost a nominace se v tomto případě nepotkávají.

Reprezentace ale brankáře nehodnotí jen podle formy. Klíčovou roli hraje zkušenost z mezinárodních zápasů, stabilní hierarchie a dlouhodobá důvěra realizačního týmu. A v tomto směru Zadražil zatím stojí na začátku: nemá start za A-tým, nemá mezinárodní zápasovou historii a jeho profil je stále čistě ligový. Právě proto se do výběru dostávají hráči, kteří už mají za sebou konfrontaci s evropskou špičkou nebo jsou dlouhodobě součástí reprezentačního cyklu.

O to výrazněji pak působí srovnání, že v nominaci zůstávají i jména, která nemají tak dominantní ligová data, ale drží si status díky předchozí reprezentační roli nebo působení v zahraničí. Vzniká tak klasický střet dvou pohledů: aktuální výkonnost versus historická důvěra. A právě v tomto bodě Zadražil naráží nejvíce – jeho forma je zřejmá, ale systémové zařazení zatím ne.

V diskuzích fanoušků se tento rozpor objevuje velmi výrazně. Často zaznívá názor, že „Zadražil je momentálně nejlepší český brankář v lize a stejně ho ignorují“, nebo že „jestli tohle není nominace aspoň do širšího kádru, tak už nevím, co musí ještě udělat“. Objevují se i ostřejší reakce typu „repre bere jména, ne formu“ nebo naopak umírněnější hlasy, které připouštějí, že „bez evropských zápasů to trenéři prostě risknout nechtějí“.

Z pohledu čísel patří Zadražil mezi absolutní špičku ligy a jeho vliv na Hradec je neoddiskutovatelný. Jenže reprezentace je v případě brankářů extrémně konzervativní prostředí, kde se změny dějí pomalu a často až při dlouhodobém výpadku konkurence. Proto jeho absence nepůsobí jako otázka kvality, ale spíše jako důsledek nastavení celého systému výběru.

Výsledkem je situace, která vyvolává častou debatu: Zadražil sportovně patří mezi nejlepší gólmany ligy, ale v reprezentačním systému zatím zůstává mimo hlavní strukturu.