Adam Zadražil je nejen profesionální fotbalový brankář, který se objevil v nominaci českého národního týmu, ale mimo fotbal má ještě jednu velkou vášeň – myslivost.

Jak jste se k myslivosti dostal?
K myslivosti jsem se dostal díky svým kamarádům na základní škole, kteří měli rodiče myslivce. Jelikož mě to od mala k přírodě táhlo, zajímaly mě jejich příběhy z lesa. Právě tehdy jsem si uvědomil, že bych také jednou chtěl být myslivcem.

Byli myslivci i ve vaší rodině?
Právě že vůbec. Nikdo v rodině se myslivosti nikdy nevěnoval. Jen z vyprávění vím, že můj praděda se párkrát zúčastnil společných lovů jako honec, ale sám myslivost nikdy neprovozoval.

Kde se dnes myslivecky angažujete?
Jsem členem mysliveckého spolku v místě trvalého bydliště v Chýnově u Tábora. Mám k tomu srdečný vztah, protože už od mala jsem tady chodil do lesa a těšil se, až tady jednou budu moci chodit jako právoplatný člen spolku. Vzhledem k profesionálnímu životu fotbalisty ale trávím většinu času v Hradci Králové, takže jsem se porozhlédl i v blízkém okolí, abych mohl chodit do lesa i zde. Díky dobrým kamarádům mám možnost vykonávat myslivost v jejich spolcích jako pravidelnější host nebo doprovod.

Jak vaši myslivost vnímají spoluhráči?
Každý na to má jiný názor. Někteří lidé, kteří nejsou myslivci, vidí pod pojmem myslivost jen bezhlavé lovení všeho živého. Vždy se jim ale snažím vysvětlit, co myslivost skutečně obnáší – že to není jen o lovu zvěře, ale hlavně o péči o ni a o přírodu jako celek. Jsou ale i tací, kteří vědí, že se chystám do lesa, a ptají se mě třeba druhý den na tréninku, co jsem viděl a jaké jsem měl zážitky.

Co se stane, když ligový brankář uloví zvěř?
Když mi patroni svou přízní dopřejí lov, umím se o ulovený kus následně postarat – vyvrhnout, stáhnout a rozrušit. Co se týče bourání zvěřiny, nejsem úplný řezník Krkovička, ale o zvěřinu se postarám. Do kuchyně se ale nehrnu.

Jíte zvěřinu? Jaký pokrm máte nejraději?
Vařit sice neumím, ale zvěřinu jím a mám ji moc rád. Mým oblíbeným zvěřinovým pokrmem je asi dančí hřbet, ale těch jídel je celá řada. Zvěřina je přece úžasná surovina do české kuchyně.

Pamatujete si na první trofej?
Na první trofej se nedá zapomenout, i když nebyla kdovíjaká. Byl to průběrný srnec šesterák, kterého jsem měl možnost ulovit u svého kamaráda v jeho honitbě. Tenkrát jsem ještě neměl povolenku na trofejovou zvěř, takže jsem lovil na pozvání. Lov byl rychlý, srnce jsme obeznali na větší vzdálenost. Vše proběhlo rychle a jednoduše, ale dodnes mě překvapuje, jak dokáže být taková událost silná.

Máte lovecký zážitek, na který se nedá zapomenout?
Pro mě jsou všechny zážitky spojené s lovem nezapomenutelné. Každý lov má své momenty, které ho dělají výjimečným. Snad bych mohl zmínit první lov černé zvěře, kdy jsem s kamarádem za tmy slyšel rudlík prasat na poli a díky baterkám jsme věděli, kde se pohybují. Po chvíli se mi podařilo ulovit svého prvního „černého rytíře“ – byly to velmi vzrušující okamžiky.

Jaký druh lovu preferujete?
Jak se říká: „Kdo chodí, vidí, kdo sedí, loví.“ Já mám rád lov šouláním. Člověk musí umět splynout s přírodou, aby o něm zvěř nevěděla. Je to větší adrenalin, ale zároveň musí zůstat klidný a umět vyhodnotit náhle nastalé situace. Samozřejmě mám rád i dlouhé letní večery na posedu nebo kazatelně při zapadajícím slunci, kdy si člověk odpočine a kochá se krásnou přírodou.

Jaké lovecké vybavení používáte?
Vlastním opakovací kulovnici Tikka T3x v ráži .30-06 Springfield, osazenou optikou Hikmicro Alpex 4K. Zvolil jsem ji kvůli praktičnosti a možnosti lovu ve dne i v noci, především při lovu černé zvěře. Používám náboje RWS Kegelspitz 10,7 g a nikdy jsem neměl problém s dosledností ani se znehodnocením zvěřiny. Vlastním také brokovnici – kozlici Zabalas Hermanos 20/76.

Jak vnímáte myslivecké zvyky a tradice?
Myslivecké zvyky a tradice byly jednou z věcí, které se mi na myslivosti líbily od začátku. Jsou součástí kultury a dělají českou myslivost výjimečnou. Mrzí mě ale, že se v poslední době tradice trochu vytrácejí. Velkou slabostí je pro mě kynologie – vlastním fenku německého krátkosrstého ohaře. Lovečtí psi k myslivosti neodmyslitelně patří a vždy mě potěší, když vidím dobře vedené psy, například na společných lovech.

Jaký je podle vás pohled veřejnosti na myslivce?
Pohled veřejnosti je různorodý. Často se setkávám s negativními názory, zejména na sociálních sítích, kde lidé hodnotí myslivost na základě vlastních špatných zkušeností nebo nepochopení. Částečně si za to ale mohou i sami myslivci, například nevhodnou prezentací úlovků. Je to škoda, protože myslivost si to nezaslouží. Je na nás myslivcích, abychom vytvářeli pozitivní obraz myslivosti a vysvětlovali její skutečný význam.

Na závěr bych chtěl říct, že jsem rád, že i v dnešní uspěchané době existuje záliba, jako je myslivost. Člověk může trávit čas v přírodě, na čerstvém vzduchu, vyčistit si hlavu a na chvíli zapomenout na starosti dnešního světa. Choďte do lesa, važte si naší české myslivosti a udržujme ji v tradicích i pro další generace.

zdroj: Pavel HUBERT Veverka - Myslivost.cz