Rozhovor s Jakubem Navrátilem, bývalým ligovým obráncem a dlouholetou oporou FC Silon Táborsko. Rodák z Tábora má za sebou bohatou kariéru v české lize i zahraničí, během níž odehrál stovky profesionálních zápasů a působil například v Plzni, Mladé Boleslavi či tureckém Sivassporu . Po ukončení aktivní kariéry v roce 2023, kdy se rozloučil jako kapitán Táborska, plynule přešel do funkcionářské role a dnes působí jako manažer A-týmu, kde předává své zkušenosti dál

Co jste si o Adamovi pomyslel úplně na začátku, když jste ho poznal jako mladého hráče v Táborsku?
Na první dojem na mě působil jako velmi slušně vychovaný brankář z klubové akademie – dokonce mi vykal. Postupem času jsem ale viděl i jeho kvalitu, protože už na trénincích ukazoval, že má schopnosti něco odchytat. Obojí se nakonec potvrdilo.

Jak jste ho vnímal v momentě, kdy k vám do Táborska přišel – co bylo pro jeho adaptaci nejtěžší?
Nejtěžší pro něj bylo zvyknout si na chlapský, tedy profesionální fotbal. To je obecně velký krok pro každého mladého hráče. Zároveň bylo potřeba, aby se postupně uklidnil a získal větší jistotu.

V jaké fázi jste si u něj poprvé řekl, že z něj může vyrůst brankář pro vyšší úroveň?
To se těžko přesně určuje. Možná ve chvíli, kdy se začal prosazovat v mládežnických reprezentacích – tam už bylo vidět, že má potenciál posunout se výš.

V čem byl Adam jako mladý hráč jiný než ostatní – co ho podle Vás odlišovalo už tehdy?
Byl hodně svůj. Takový „kluk z vesnice“, který chodil na tréninky s chutí a často si je užíval možná až příliš. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že fotbal se může stát jeho profesí.

Jak se tehdy projevovala jeho pokora a schopnost poslouchat zkušenější hráče?
Snažil se naslouchat tomu, co mu starší a zkušenější říkali, a důležité bylo, že se to pokoušel přenášet i do praxe.

Jak velký posun udělal od doby, kdy jste spolu působili, až do dneška?
Ten posun je obrovský. Dnes chytá ligu, je v hledáčku velkých klubů včetně Sparty, má zkušenosti s reprezentací. Tehdy to byl kluk s motorkou a rukavicemi v kapse, dnes je z něj profesionál, otec od rodiny a komplexní brankář.

Co je podle Vás hlavní důvod, že se dokázal tak výrazně posouvat i přes konkurenci?
Klíčové bylo, že si uvědomil, že fotbal ho může nejen bavit, ale i živit. Začal se na něj naplno soustředit a byl ochotný mu něco obětovat. Samozřejmě roli hraje i jeho přirozený talent.

Měl už tehdy sklony k odvážným zákrokům, nebo se jeho styl vyvinul až časem?
Podle mě to měl v sobě od začátku. Tahle odvaha je mu přirozená.

Jak vnímáte jeho potenciál směrem k velkému klubu a co bude rozhodující pro jeho úspěch?
Rozhodující bude, jestli se najde klub, který ho skutečně získá. On pro to dělá maximum, aby ta příležitost přišla. Pak už bude záležet na tom, jak ji dokáže využít.

Jak byste popsal jeho osobnost dnes ve srovnání s tím „vyjukaným“ klukem, kterého jste poznal?
Dnes je to úplně jiný člověk. Je z něj vyzrálý muž, otec od rodiny a osobnost v nejlepších letech pro fotbal. Už to není kluk, který myslí jen na motokros – má jasno v tom, co chce.