Být Votrokem není jen o devadesáti minutách fotbalu. Pro Martina Škodu je FC Hradec Králové součástí života, který sdílí i se svým synem. V rozhovoru vzpomíná na legendární vítězství nad Spartou, postupové derby v Pardubicích, emotivní výhru nad Slavií i letošní téměř dvouhodinové setkání s Adamem Zadražilem.

1. Martine, kdy u tebe vznikla láska k FC Hradec Králové? Co pro tebe dnes znamená být Votrokem?

Pocházím z nedalekých Předměřic, takže jsem měl o Hradci přehled odmala. Skutečný zlom ale přišel při památném utkání se Spartou, které jsme vyhráli 2:1. S kamarádem jsme se tehdy spontánně rozhodli vyrazit na stadion a se štěstím jsme se na zápas vůbec dostali.
Od té chvíle jsem chtěl podobné emoce zažívat znovu a znovu. Dnes pro mě být Votrokem znamená hlavně věrnost klubu – ať se daří, nebo ne.

2. Které období nebo sezona ti nejvíce utkvěly v paměti?

Každé období mělo svoje kouzlo. Zažili jsme slavné časy trenéra Kotala, chátrající stadion, roky v azylu v Mladé Boleslavi i návrat domů. A teď jsme navíc nakoukli do evropských pohárů.
Právě poslední rok byl pro mě asi nejkrásnější. Historie Hradce se podle mě postupně posouvá k lepšímu a věřím, že se jednou pod Lízátky dočkáme i velké pohárové oslavy.

3. Máš zápas, na který nikdy nezapomeneš?

Jednoznačně postupové derby v Pardubicích v roce 2014. Vyhráli jsme derby a zároveň postoupili do první ligy – to byl neskutečný okamžik.
Z posledních let mě ale hodně zasáhla také domácí výhra 2:1 nad Slavií. Bylo to nesmírně emotivní a pro fanouška opravdu nezapomenutelné.

4. V roce 2018 jsi vyhrál soutěž FC Hradec Králové a povečeřel s Igorem Súkenníkem. Jak na to vzpomínáš?

Vzpomínám na to moc rád. Sešli jsme se v Novém Adalbertinu, kde jsme si povídali o klubu, stadionu i budoucnosti hráčů. Byl tam také Petr Schwarz, který se dnes do Hradce vrátil v jiné roli.
Igora jsem pak ještě sledoval během jeho působení na Žižkově. Taková setkání jsou pro fanouška vždy skvělá – člověk se dozví spoustu zajímavostí, které běžně neuslyší.

5. Jak to máš s výjezdy za Votroky?

V poslední době jsme vyrazili do Liberce i do Prahy a pravidelně jezdíme na derby. To by podle mě měla být skoro povinnost každého Votroka.

6. Letos ses zúčastnil charitativního „Setkání u kávy“ s Adamem Zadražilem. Jaký to byl zážitek?

Především bych chtěl poděkovat Fandovi Řehounkovi za to, co pro fanoušky dělá. FRKOLOVA tombola spojuje dobrou věc s možností zažít něco výjimečného.
Loni jsem byl na setkání s Danem Horákem a Kubou Kučerou, letos s Fandou Čechem a Adamem Zadražilem. Vždy jde o příjemné povídání, při kterém člověk pozná hráče i z jiné stránky a dozví se něco ze šatny nebo zákulisí klubu.
Zajímavé je, že jsem letošní setkání vlastně ani nevyhrál. Zaskočil jsem za kamaráda, kterému moc děkuju, že si na mě vzpomněl. A Adam byl zase záskok za Pilku, takže jsme se potkali vlastně úplnou náhodou :-)
Adam si mě získal už při pohárovém zápase se Slavií, kdy dostal svou první větší šanci v hradecké brance. Od té doby jsem jeho fanoušek. A kdyby byla možnost, věřím, že by se mnou na podobné setkání šlo minimálně dalších pět lidí.

7. Co tě během téměř dvouhodinového povídání s Adamem nejvíc zaujalo?

Asi mě nic vyloženě nepřekvapilo. Adam je přesně takový, jak působí – pohodový sympaťák, se kterým není nuda.
Povídali jsme si o jeho letních nabídkách, atmosféře na evropských stadionech a rozebrali jsme třeba i druhý gól Teplic z posledního ligového zápasu. Musel si ho trochu obhájit :-)

8. Co na Adamových výkonech oceňuješ nejvíc?

Nejvíc jeho reflexy, hbitost a zákroky na brankové čáře. Skvělých zákroků předvádí opravdu hodně a v mnoha zápasech nás drží ve hře.
Chyba se samozřejmě občas stane každému brankáři, jenže u gólmana bývá nejvíc vidět. Právě proto si cením toho, kolikrát dokáže tým podržet v rozhodujících chvílích.

9. Jak na tebe působí současný FC Hradec Králové?

Po příchodu nového majitele měli všichni velká očekávání – posily, Evropu nebo dokonce boj o titul. Jenže nic nejde přes noc.
Myslím, že bychom měli být vděční za stabilní klub, který pravidelně patří do horní poloviny tabulky. A třeba časem přijde i něco ještě většího. Pro mě je nejdůležitější, aby hráči za Hradec bojovali a na hřišti nechali úplně všechno.

10. Co je pro tebe na návštěvě Malšovické arény nejdůležitější?

Je to hlavně čas na odreagování, setkání s přáteli a únik od běžných starostí. Zároveň jsou to dvě hodiny napětí, adrenalinu a většinou i radosti.
Poslední roky chodím na fotbal se synem Martinem. Je to naše pánská jízda. Občas si odskočí fandit do kotle a já jen doufám, že ho láska k Votrokům nikdy neopustí. Dokonce i rodinné oslavy nebo výlety plánujeme podle ligového rozpisu.

11. Jaký moment nejlépe vystihuje tvoje fanouškovství?

Bez váhání domácí vítězství 2:1 nad Slavií. Devadesát minut napětí, skvělý fotbal, červená karta pro Jana Bořila a penaltová tečka Vladimíra Daridy.
Takovou radost jsem dlouho nezažil. Celý zápas jsem fandil, tleskal a křičel. Když jsme odcházeli ze stadionu, syn mi řekl větu, na kterou nikdy nezapomenu:
„Tati, takovýho jsem tě v životě neviděl. Ty sis to dneska opravdu užíval.“

12. A na závěr – jakou otázku bys Adamovi ještě položil?

Kdy půjdeme na pivo? :-)