Jaké to bylo stát v bráně při tak výjimečném zápase ke 120. výročí klubu?
Byla to pro mě obrovská čest nastoupit právě do takového utkání. Přeci jen 120 let je velký milník v historii klubu a já jsem rád, že jsem mohl být na hřišti a přímo toho součástí. Samotné vítězství pak bylo krásnou třešničkou na dortu a věřím, že fanoušci na ten večer budou dlouho vzpomínat stejně jako my hráči.

Který ze zákroků proti Spartě byl pro tebe osobně nejtěžší a proč?
Nevím, jestli bych ho označil přímo za nejtěžší, ale za nejdůležitější považuji situaci proti Honzovi Kuchtovi, kdy šel sám na branku. V takových momentech rozhodují detaily – načasování, postavení těla i rychlá reakce. Jsem rád, že se mi podařilo míč zastavit a pomoci týmu udržet vedení.

Co ti běží hlavou, když jde na tebe útočník jako Kuchta úplně sám?
Tyto situace se odehrají během několika vteřin, takže není čas na přemýšlení. V tu chvíli se snažím dostat do co nejlepší pozice, abych zmenšil prostor a zvýšil šanci na zákrok. Kuchta je zkušený útočník, takže jsem věděl, že nesmím udělat první pohyb příliš brzy a musím vydržet co nejdéle.

Jak moc ti pomohla atmosféra a vyprodaný stadion při udržení koncentrace?
Právě kvůli takovým zápasům fotbal hraju. Atmosféra byla úžasná, od první minuty jsme cítili podporu tribun a to nás hnalo dopředu. Diváci byli slyšet celý zápas a člověk díky tomu získá ještě větší motivaci zůstat soustředěný a odvést maximum.

Vítězství nad Spartou je zatím tvým největším momentem v kariéře, je to tak?
V rámci dospělého fotbalu bych to tak určitě řekl. Porazit tak silného soupeře před vyprodaným stadionem a ještě v tak výjimečném utkání je zážitek, na který se nezapomíná. Doufám, že mě ale podobné a ještě větší momenty teprve čekají.