Léta se ve fotbalovém prostředí traduje, že brankáři a levá křídla jsou prý blázni. Nebo podivíni, jak chcete, povahově se prý totiž od ostatních výrazně liší. Zachovejte klid, do teorií o mozkových hemisférách levonohých hráčů se dnes opravdu pouštět nebudu.

Ale do jednoho gólmanského příběhu teď s vámi prostě nahlédnout musím. Jeho hrdina mě totiž svým způsobem uhranul. Co se stalo? Zčistajasna se v Chance lize objevil superman. Neprostřelíte ho z blízka, z dálky, chytí vám i penaltu. A když chcete jeho magii odčarovat, musíte směrem na jeho branku vyslat střelu, která se pro jistotu hned dvakrát odrazí „o buzara“.

Jmenuje se Adam Zadražil, hájí branku Hradce Králové, je mu 24 let. A dost možná jste o něm zatím ještě nikdy neslyšeli. V tom případě se asi domníváte, že jsem se s takovou adorací jakéhosi „nounejma“ právě zbláznil. Chápu. V tom případě jste ale neviděli nic z toho, co předvedl v posledních třech ligových zápasech Hradce. V opačném případě byste totiž pro změnu rozhodně chápali vy mě.

„Jak že se ten gólman Hradce jmenuje? Zadražil? Je skvělej!“ Zhruba tenhle myšlenkový pochod procházel před týdnem hlavami fanoušků Mladé Boleslavi, teď v neděli si ho prostě nemohli nevšimnout baníkovci. Jakož i všichni nezaujatí, kteří ty zápasy viděli, protože nevšimnout si ho, to prostě nešlo.

Tahle jeho opravdu velkolepá zápasová série čítá přitom dokonce už tři položky. Odstartovala 28. července v Plzni, což je pro Zadražila lokace specifická tím, že v ní přinejmenším pro ty zasvěcenější fanoušky není jeho jméno neznámé.

V dresu Viktorie Plzeň totiž Zadražil strávil první polovinu roku 2023, kdy do Štruncových sadů přišel na hostování z „rodného“ Táborska. V nabité brankářské konkurenci ve Viktorii se ale tehdy k ligovému startu neprosadil, několikrát nastoupil jen za rezervu.

I tak ale dokázal zaujmout dalšího ligistu z Hradce Králové. Do východních Čech přišel loni v létě na přestup a aklimatizační první půlrok naplnil dalším trpělivým čekáním na šanci. Dočkal se jí letos v únoru, jeho slovenský kolega Pavol Bajza se tehdy poškorpil s vedením klubu a místo v brance bylo najednou prázdné.

Zadražil byl připraven se svojí životní šance chopit. A nutno říct, že už jaro zvládl na poměry nerozchytaného ligového nováčka nadmíru slušně.

A právě teď, na začátku aktuální sezony, jeho výkonnost vygradovala až neuvěřitelným způsobem.

Osud tomu chtěl, že poslední tři ligové zápasy nabídly Zadražilovi vskutku mimořádný počet příležitostí v bráně vyniknout. Opět byl na tu šanci vzorně připraven. A zužitkoval ji luxusně.

V Plzni stačil už za poločas zpacifikovat střely a šance s Kopicovým, Vydrovým a Vašulínovým podpisem. Po pauze zmařil dokonce Šulcem zahrávaný pokutový kop. Mladý reprezentant ovšem vzápětí pohotově využil dorážku, což viktoriány konečně uklidnilo, protože démon v hradecké brance se až do té doby jevil jako nepřemožitelný.

Dostat se pod tlak a čelit velké palebné síle Viktorie, to je pro každý ligový tým, který do Plzně přijede, celkem běžná věc. Zápasy s Boleslaví či na Baníku obvykle až tak mocnou intenzitou soupeřovy útočné hry neoplývají. Ale tentokrát bylo v obou případech vše trochu jinak. Proti Boleslavi hráli totiž Votroci bez vyloučeného Juliše o deseti od 21. minuty, na Baníku stihl podobný osud Kučeru dokonce už ve 13. minutě.

Dlouhé přesilovky nabídly v obou případech gradující tlak soupeře. A ruku v ruce s tím i Zadražilovo renomé – a sebevědomí. Šest střeleckých pokusů směřujících do prostoru branky zneškodnil už v Plzni, stejné číslo proti Boleslavi. A právě Zadražilův výkon byl základním předpokladem malého zázraku, jímž lze směle označit zápasové vítězství v poli dlouho oslabeného Hradce.

V Ostravě to pak při velmi podobném scénáři s brzkou červenou kartu vypadalo pro Hradec do poslední chvíle na zisk bodu a pro Zadražila osobně na vychytanou nulu. Jenže krátce po vypršení 90. minuty mu v Ostravě válečnické štěstí přát přestalo. A to opravdu spektakulárně. Balon vypálený zpoza vápna se jako na biliáru nekontrolovatelně odrazil dokonce od dvou hráčů a téhle „haluzi“ už by pak v cestě do brány nezabránil nejspíš ani bůh.

Zadražil seděl u tyče a nechtělo se mu uvěřit, že tentokrát šlo z hradeckého pohledu tolik dřiny vniveč. Je pravdou, že předtím mu v baníkovské kulometné palbě notně pomáhala i branková konstrukce. Stejně jako Prekopovo špatné řešení situace dva na nikoho bránícího, tedy s výjimkou gólmana Zadražila, který nejspíš magickým pohledem stačil útočníkovi soupeře vsugerovat, ať hamouní, neobsazenému spoluhráči nepřihrává a sám pak branku mine.

Absolutní vrchol dosavadních Zadražilových zářných chvil přišel v Ostravě na řadu v 82. minutě. V dynamické situaci se míč uvnitř vápna odrazil od hradeckého obránce těsně před bránu, přímo na Šínovu nohu. Než stačila skórovat, přiletěl ale ještě odněkud superman Zadražil a obrovskou šanci včas zázračně zhatil.

Troufnu si říct, že kdyby dal někdo dohromady nabídku nejspektakulárnějích brankářských zákroků tohoto víkendu, na celé planetě by se jen těžko našel úžasnější, než byl ten Zadražilův.

Takže si to shrňme. Nyní čtyřiadvacetiletý gólman, jehož věhlas donedávna začínal doma v Chýnově a končil v nedalekém Táboře, má za sebou rok a půl prvoligového tréninkového procesu. V Plzni u Matúše Kozáčika, v Hradci se teď o jeho rozvoj stará Tomáš Poštulka. Poprvé v životě chytal ligu letos v únoru, duel na Baníku byl teprve jeho dvacátý v elitní domácí soutěži.

Co bude dál? To je na tom možná to nejkrásnější, nejtajemnější. Do budoucnosti totiž nikdo z nás nevidí. Vyhasne v Zadražilovi žár momentálního vzepětí? Anebo jsme teprve na začátku mnohem košatějšího pohádkového příběhu o mladém muži, co sám nikdy příliš nevěřil tomu, že by mohl být opravdu dobrý. A teprve když si to sám připustil, stalo se to.

„Byl jsem s Adamem v Táborsku. Byl dvojkou za Michalem Tomou a spíš to vypadalo, že fotbal bere jako koníček a fajn přivýdělek. Že ho to vlastně moc nebaví a radši chodí na ryby. Doptávala se tenkrát na něj i Slavia, ale on o tom vůbec nepřemýšlel. Klobouk dolů před tím, jak to nakonec dopadlo,“ napsal na síti X v debatě o Zadražilovi jeho někdejší spoluhráč Petr Nerad.

Zadražilův dosavadní příběh ve stylu „from Hero to Zero“ se v mnoha ohledech jeví jako pohádkový.

Když jsem byl malý kluk, vnímal jsem tehdy tak trochu jako pohádkovou bytost jiného mladého muže s gólmanskými rukavicemi. Na rozdíl od Zadražila nosil jméno, kterým byl k brankářské kariéře vlastně předurčen, jeho otec Pavel se totiž coby „dvojka“ účastnil MS 1962 v Chile, kde z lavičky sledoval i finálový duel s vítěznou Brazílií.

Jeho syn Petr Kouba po něm velký talent zdědil. A postupně se propracovával ke stále lepší výkonnosti. Dokonce až k naprosto mimořádné.

V první polovině 90. let, speciálně v sezoně 1991/92, kdy Sparta dokázala vyřadit z PMEZ Olympique Marseille a v jakémsi nultém ročníku Ligy mistrů pak na Letné porazila i Barcelonu, byl nejspíš Petr Kouba nejlepším gólmanem Evropy. Buď on, nebo Portugalec Vítor Baia.

V té době se hodně střílelo z dálky. A pro „dělové koule“, za kterými se mnozí jiní sotva stačili ohlédnout, si Petr Kouba dokázal do růžku brány ještě zázračně doletět.

Jeho umění zaujalo dokonce i muže, do kterého byste to nejspíš neřekli. V hospodě U zlatého tygra totiž Petra Koubu jednoho dne oslovil tamní štamgast, spisovatel Bohumil Hrabal.

„A celý večer jsme si pak spolu povídali. Ohromně ho zajímalo, jak to dělám, že dokážu být u těch míčů včas, jak přitom pracuje tělo a jak emoce, vyptával se opravdu do nejmenších detailů, způsobem, jakým jsem do té doby o fotbale sám ani nikdy neuvažoval. Každopádně to byl večer, na který nikdy nezapomenu,“ líčil mi to nevšední setkání o mnoho let později Petr Kouba.

Pokud je mi známo, tak se v Hrabalově literární pozůstalosti žádný „následek“ onoho setkání velkého pábitele s velkým gólmanem bohužel neobjevil. A to je tedy velká škoda, jistě bych nebyl sám, kdo si Hrabalův text o fotbale přečetl vášnivě rád.

Ale třeba si místo toho přečteme časem něco velkolepého o Adamu Zadražilovi. Kolik inspirativní látky o supermanovi spadlém z nebe ještě on sám „utká“, to je otázka, na jejíž zodpovězení budu v příštích týdnech, měsících a věřím, že i letech, pořád velmi zvědav.

zdroj: footballclub.cz