1. Jak vypadá Váš běžný den v období, kdy Adam trénuje a hraje zápasy?

Momentálně se celý můj život točí kolem naší dcery Olivie. Ráno se snažíme vždy společně nasnídat, poté Adam odchází na trénink a náš den se nese ve znamení hraní, péče o domácnost a všech běžných každodenních povinností.

Často se vídáme s Áďou Kučerovou, manželkou Jakuba Kučery, která má malého syna. Spojují nás podobné radosti i starosti spojené s mateřstvím, takže nám společně strávený čas rychle utíká. Když Adam odjíždí na venkovní zápasy, většinou s Olivií vyrážíme za rodinou do jižních Čech.
 

2. Jak jste z Vašeho pohledu vnímala jeho cestu k profesionálnímu fotbalu?

S Adamem pocházíme ze stejného města, takže se známe už od základní školy. Už tehdy hrál za Táborsko. Na konci roku 2022 přišla nabídka z Plzně, která pro něj znamenala první kontakt s nejvyšší soutěží.

Popravdě to pro mě bylo velmi náročné období. Najednou jsme spolu netrávili každý den – Adam byl přes týden v Plzni a já chodila do práce. Byla to velká změna pro nás oba. Samozřejmě i pro Adama, který se ocitl sám v novém prostředí mezi novými lidmi.

Na druhou stranu má obrovskou výhodu v tom, že si dokáže velmi rychle najít přátele prakticky kdekoliv. Přesto si myslím, že ani pro něj to nebylo jednoduché. Byla to však zkušenost, která ho posunula dál a pomohla mu dostat se tam, kde je dnes, i když tehdy vše nedopadlo úplně podle představ.
 

3. Co je pro Vás na životě partnerky profesionálního sportovce nejnáročnější?

Nejvíce to asi vnímám až teď, když máme malou dceru. Velká část péče o ni, výchovy i starostí spojených s chodem domácnosti bývá často na mně.

Náročné je také to, že Adam přichází o řadu rodinných oslav a důležitých událostí. Kdykoliv ale může, snaží se nám to vynahradit. Vím, že ho mrzí, když u těchto okamžiků nemůže být. Bohužel je to součást jeho povolání.

A zmínila bych ještě jednu věc – nejistotu. Nikdy totiž nevíte, kde budete za rok žít.
 

4. A naopak – co na tomto životě vnímáte jako nejhezčí nebo nejcennější?

Asi možnost poznávat nová místa a především nové lidi. Postupem času jsem se naučila, že domov není konkrétní místo, ale jsme to my tři.

I když jsme někdy dál od rodiny a přátel, nejdůležitější je, že jsme spolu. A i když si na Adama musíme občas počkat, vždy víme, že se k nám vrátí.
 

5. Jak podle Vás Adam zvládá tlak důležitých zápasů a náročných situací?

Adam je od přírody velmi klidný člověk a dokáže se maximálně soustředit na svůj výkon. Nervozita před zápasem na něj samozřejmě také doléhá, ale umí s ní pracovat.

Jsem na něj pyšná hlavně v tom, jak zvládá neúspěšné situace. Nenechá se rozhodit nepovedeným zákrokem, zachovává si koncentraci a soustředí se na další průběh utkání. Z každé chyby se snaží poučit a posunout se dál.
 

6. Máte svůj způsob, jak ho před zápasy podpořit nebo mu dodat klid?

Myslím, že nejlepší způsob, jak mu dodat klid, je „propustit ho“ do lesa. Tam si vždy dobije energii, srovná myšlenky a připraví se na další zápas.

Před utkáním si doma často povídáme o všem, co ho čeká, a snažím se ho uklidnit. A když je potřeba, přidám trochu humoru, aby na chvíli přestal myslet na nervozitu.
 

7. Jak moc se u Vás doma řeší fotbal a daří se Vám od něj i na chvíli vypnout?

Popravdě, od chvíle, kdy se Adam dostal do nejvyšší soutěže, se fotbalem doslova „nakazila“ celá naše rodina i blízké okolí.

Největší přehled o jeho zápasech má moje čtyřiaosmdesátiletá babička. Vždy si z novin vystřihne rozpis utkání a následně nás všechny informuje, kdy a s kým Adam hraje.

Samozřejmě nás to pohltilo všechny. Všichni mu přejeme, aby se mu dařilo, a tak pečlivě sledujeme každý jeho zápas a držíme mu palce. Upřímně ale ani nevím, jestli existuje období, kdy se fotbal vůbec neřeší. Možná jen teď během dovolené jsme od něj na chvíli dokázali vypnout.
 

8. Nedávno jste s Adamem prožila jeden z nejdůležitějších dnů v životě – svatbu. Jak jste tento den prožívala a jak na něj budete vzpomínat?

Náš svatební den jsme prožili na krásném statku Jedraž nedaleko Strakonic. Po všech radách a zkušenostech, které jsem o svatbách slyšela, jsem vlastně neměla žádná přehnaná očekávání. Navíc se svatba s malým dítětem plánuje i prožívá trochu jinak.

Nakonec ale tento den naprosto předčil všechna moje očekávání. Krásné místo, vydařené počasí, spokojení hosté a skvělá atmosféra – víc jsme si snad ani nemohli přát.

Budu na něj vždy velmi ráda vzpomínat. A mám velkou radost z toho, že jsme se i oficiálně stali rodinou.
 

9. Jaký je Adam mimo hřiště z Vašeho pohledu v běžném životě?

Adam je především hodný člověk. Je skromný, obětavý a pro druhé by se doslova rozdal.

Je skvělým tátou a zároveň mým pevným bodem, o který se mohu vždy opřít. Samozřejmě má i své drobné nedostatky – občas bývá trochu zapomnětlivý a roztěkaný. Paradoxní ale je, že na hřišti ani v lese se mu to nikdy nestává.
 

10. Co byste mu popřála do další fáze jeho kariéry?

Přála bych mu především štěstí. Aby měl kolem sebe správné lidi a aby ho na jeho cestě provázela pohoda a zdraví.

Ať už se v budoucnu rozhodne jakkoliv, vždy při něm budeme stát a podporovat ho.